Tvoje tvorba je velmi hravá, nebojíš se barev. Co tě k takové barevnosti přivedlo a jak s ní pracuješ?

ANNA: S barvou pracuji celkem volně. Náměty mám většinou dopředu vymyšlené a na rozdíl od nich je práce s barvou více svobodná, asi ani nevyužívám tradičních zákonu barevné harmonie nebo její symboliky, rozhodně ne vědomě. Často vybírám barevné odstíny bez návaznosti na předlohu a motiv, který zpracovávám, pracuji s náhodnými barevnými kombinacemi.

Velkou inspirací jsou mi práce mého dědy, laického výtvarníka. Děda pracuje s písmem a jeho barevná paleta byla vždycky náhodná - barvy zkrátka používal podle toho, jakou fixu měl zrovna po ruce nebo která mu ještě nevyschla. A mně připadalo, že to vždycky nějakým způsobem funguje. Takže jsem to asi odkoukala i od něho. Někdy mi můj proces práce připomíná vybarvování omalovánek.

Kde hledáš náměty? Jsou nějaká témata, která se prolínají celou tvojí tvorbou?

ANNA: Inspiruje mě především mé nejbližší okolí. Hodně se mě dotýká zájem a nadšení z výtvarné práce jako takové. Neustále mě baví sledovat vášeň a snahu lidí individualizovat prostředí, ve kterém žijí a věci, kterými se obklopují. Takové předměty pro mě získávají sentimentální hodnotu - věci s diskutabilní estetickou hodnotou a nostalgickým nábojem, které mi asociují vzpomínky z dětství. Moje malby zůstávají převážně figurativní, ale stylizací někdy směřují k abstrakci. Figura pro mně vždy byla výchozím bodem a v mých nejnovějších malbách ji obklopuji přesně takovými magickými předměty jako jsou nálepky, odznaky nebo brože… Skrz tyto symboly se znovu nořím do vzpomínek na konkrétní události, které by se mohly zdád bezvýznamné, pro mě ale mají zásadní hodnotu.

Tvé malby po formální stránce v mnohém připomínají avantgardní směry první poloviny 20. století. Jak se ve svých dílech vztahuješ k historii malby?

ANNA: Je to možné. Mám moc ráda expresionistické malby Franze Marce a malířky Marianne von Werefkin. Na mnoha svých malbách vnímám silný vliv modernistických malířů, například velké a stylizované figury od Fernanda Legera, Henriho Matisse, jejich práce mám asi nejradši. Geniální jsou také nadčasové, skoro až současné malby a atmosféra obrazů Jana Zrzavého.

Samozřejmě se ale nezajímám pouze o toto období a současné umění. Velkou inspiraci vnímám také ve středověkém umění, a to hlavně v sochařství krásného slohu - vyobrazení krásné Madonny nebo typu Marie ochranitelky. S tímto námětem jsem pracovala například na rezidenci v City Surfer Office, ze které následně vznikla výstava s názvem Extra Layer under the Cloak. Středověká ikonografie je mým velkým zdrojem inspirace.