Basic info
| Rok díla | 1943 |
| Technika | originální barevné dřevoryty na papíře |
About
Kompletní soubor třinácti barevných dřevorytů Josefa Váchala k veršům Otokara Březiny, vydaný roku 1943 nakladatelstvím ELK v Praze v edici Ráj knihomilů. Váchal v jednotlivých listech rozvíjí bohatý svět symbolických představ, ve kterém se prolínají lidské osudy, duchovní hledání, přírodní síly a kosmické dění. Stylizované postavy doprovázejí fantastické bytosti, výrazná gesta rukou, hvězdy a další mnohoznačné motivy.
Kompozice vynikají hustou sítí jemných linií, rytmickým šrafováním a kontrasty sytých barevných ploch. Postavy a jednotlivé výjevy se vzájemně prostupují a vytvářejí vrstevnaté obrazy s mystickým, dramatickým i groteskním vyzněním. Josef Váchal zde spojuje osobitou obrazotvornost s náročným zpracováním barevného dřevorytu a výtvarně navazuje na duchovní rozměr Březinovy poezie.
Cyklus zahrnuje listy Chvíle slávy jsem měl, Vedra, Hudba slepců, Ruce, Zpívaly vody, Kolozpěv srdcí, Dithyramb světů, Stráž nad mrtvými, Šílenci, Čisté jitro, Místa harmonie a smíření, Jarní noc a Čas. Grafiky jsou volně uloženy v původních poloplátěných deskách s titulním štítkem a připojeným seznamem listů s vydavatelskými údaji.
Autor: Josef Váchal (1884–1969)
Technika: barevný dřevoryt na papíře
Datace: 1943
Rozsah: kompletní soubor 13 grafických listů, označených I–XIII
Signatura: signatury a monogramy ve štočku
Vydavatel: ELK, a. s., Praha, edice Ráj knihomilů
Tisk: knihtiskárna Müller a spol., Turnov
Náklad vydání: 1 001 výtisků
Uložení: volné listy v původních poloplátěných deskách, nerámováno
Author
Josef Váchal se narodil 23. září 1884 v Milavčích a zemřel 10. května 1969 ve Studeňanech. Do Prahy se přestěhoval v roce 1898, kde se učil u renomovaného knihaře Jindřicha Waitzmannovi a absolvoval průmyslovou školu pokračovací. V roce 1902 se stal vyškoleným knihvazačem. V roce 1904 pracoval krátce v Bělé pod Bezdězem, ale brzy se vrátil zpět do Prahy, kde byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. V dalších letech také navštěvoval malířskou školu Rudolfa Béma a studoval leptání u Antonína Herverta. Většinu svého umění pak tvořil jako samouk.
Váchalova tvorba byla ovlivněna směsí expresionismu, symbolismu, naturalismu a secese. Přestože měl svůj vlastní jedinečný styl, jeho umělecké vyjádření nebylo striktně vymezeno žádným konkrétním směrem. Mezi hlavní rysy jeho díla patřily mystické dřevoryty, snové vize a hluboký vztah k přírodě. V určitém období svého života byl inspirován okultismem, což se odrazilo i v jeho díle.
Kromě vizuálního umění byl Váchal také spisovatelem, básníkem a filozofem. Byl jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Sursum a také se podílel na vzniku revue Veraikon. Jeho kariéra byla nejaktivnější během období první republiky, zatímco za komunistického režimu se potýkal s existenčními problémy.