Basic info
| rok díla | 1941 |
| technika | Olej / deska |
| rozměr | 60 × 45 cm (rozměr samotné desky bez rámu, výškový formát) |
| Interní číslo | 300 |
About
Signováno vpravo dole „Wünsche“ (původně čteno jako Wünst kvůli napojení koncových písmen a staršímu typu písma).
Stav: Malba v původním dobrém stavu s přirozenou patinou. Adjustováno v masivním historizujícím zlaceném a stříbřeném blondelovém rámu s bohatým reliéfním dekorem, rám vykazuje drobné oděrky a patinu stáří.
Malířsky mimořádně silná, sociálně-kritická žánrová kompozice z meziválečného období je špičkovou a vysoce reprezentativní ukázkou tvorby významného českého malíře Viléma Wünscheho. Tento absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy a speciálky prof. Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění se proslavil jako jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. sociálního umění 30. let a malířství ostravského a karvinského průmyslového regionu.
Námětem díla je syrové zachycení skupiny chudých venkovanů – haldařů – sbírajících zbytky uhlí na kamenné haldě v drsném prostředí průmyslové periferie. Kompozici dominují čtyři rázovité postavy (tři ženy a jeden muž v popředí) v prostých, záplatovaných oděvech a šátcích na hlavách. Autor zde prokazuje mistrnou psychologii výrazu, zejména u sedící starší ženy vpravo, z jejíhož pohledu vyzařuje odevzdanost a těžký životní úděl. Postavy vystupují proti monumentální, snově zastřené obloze plné valérů kouře, prachu a narůžovělých oblaků, což dává celému výjevu až baladický nádech. Wünsche zde uplatnil svůj typický zemitý kolorit postavený na odstínech hnědé, okrové, šedé a temně zelené, oživený výraznějším červeným akcentem na oděvu stojící postavy. Suverénní, realistický rukopis s pevnou kresebnou stavbou doplňuje tísnivá šerosvitná atmosféra. Jedná se o sběratelsky velmi hodnotnou a historicky autentickou ukázku meziválečného sociálního realismu v luxusní dobové adjustaci.
Author
ilém Wünsche se narodil 1. prosince 1900 v Šenově v havířské rodině Maxmiliána a Marie Wünscheových. Již v mládí projevoval mimořádný talent v malování, což upoutalo pozornost spolužáků i učitelů. Jeho umělecký vývoj byl přerušen na několik let začátkem první světové války, kdy pracoval jako učeň strojního ozdobného zámečnictví v Ostravě. Později se rozhodl vrátit ke své vášni a začal studovat malířství.
Nejprve navštěvoval vyšší lidovou školu umění v Ostravě a poté přešel na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Roku 1927 se dostal na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesora Maxe Švabinského. Jeho umělecký projev byl silně ovlivněn Švabinským, což později ovlivnilo i jeho vlastní tvorbu.
Po návratu do Šenova vytvořil rozsáhlý cyklus obrazů o tvrdé hornické práci, který přesáhl rámec regionálního umění a začal být považován za součást umění celého národa. Během druhé světové války byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře v Osvětimi. Po válce se vrátil ke svému uměleckému dílu a vytvořil cyklus obrazů nazvaný "Věznění a umučení," který dokumentuje jeho vlastní zážitky z koncentračního tábora.
Vilém Wünsche byl aktivním tvůrcem po celou svou kariéru. Po válce dokončil monumentální cyklus více než dvaceti obrazů epopeje havířské práce a také vytvořil mnoho sgrafit a freskek, kterými zdobil novostavby. Jeho umělecká práce byla oceněna titulem Zasloužilý umělec v roce 1971 a krátce před svou smrtí v květnu 1984 obdržel titul Národní umělec.