ilém Wünsche se narodil 1. prosince 1900 v Šenově v havířské rodině Maxmiliána a Marie Wünscheových. Již v mládí projevoval mimořádný talent v malování, což upoutalo pozornost spolužáků i učitelů. Jeho umělecký vývoj byl přerušen na několik let začátkem první světové války, kdy pracoval jako učeň strojního ozdobného zámečnictví v Ostravě. Později se rozhodl vrátit ke své vášni a začal studovat malířství.

Nejprve navštěvoval vyšší lidovou školu umění v Ostravě a poté přešel na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Roku 1927 se dostal na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesora Maxe Švabinského. Jeho umělecký projev byl silně ovlivněn Švabinským, což později ovlivnilo i jeho vlastní tvorbu.

Po návratu do Šenova vytvořil rozsáhlý cyklus obrazů o tvrdé hornické práci, který přesáhl rámec regionálního umění a začal být považován za součást umění celého národa. Během druhé světové války byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře v Osvětimi. Po válce se vrátil ke svému uměleckému dílu a vytvořil cyklus obrazů nazvaný "Věznění a umučení," který dokumentuje jeho vlastní zážitky z koncentračního tábora.

Vilém Wünsche byl aktivním tvůrcem po celou svou kariéru. Po válce dokončil monumentální cyklus více než dvaceti obrazů epopeje havířské práce a také vytvořil mnoho sgrafit a freskek, kterými zdobil novostavby. Jeho umělecká práce byla oceněna titulem Zasloužilý umělec v roce 1971 a krátce před svou smrtí v květnu 1984 obdržel titul Národní umělec.