Václav Brožík (6. března 1851 Třemošná u Plzně – 15. dubna 1901 Paříž) byl významným českým akademickým malířem, který patřil do generace Národního divadla. Narodil se v Třemošné do skromných poměrů, ale díky svému uměleckému nadání získal mnoho podporovatelů. Svá umělecká studia absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze, následně studoval také v Drážďanech a Mnichově.

Jeho tvorba byla poznamenána historickou malbou velkých rozměrů, ačkoli se věnoval i portrétům a krajinomalbě. Vynikl zobrazením událostí jako pražská defenestrace, husitství a Habsburkové. Vynikal ve vyobrazení historických témat a jeho díla byla často spojována s českou národní historií.

Významným mezníkem v jeho kariéře bylo jeho cestování za studiem do Paříže, kde zaznamenal úspěch na uměleckých Salónech. Získal zlatou medaili za monumentální obraz "Svatební poselství českého a uherského krále Ladislava Pohrobka na francouzský dvůr Karla VII." na Salónu. V Paříži také získal větší finanční stabilitu díky sňatku s Hermínou Sedlmayerovou, dcerou pařížského obchodníka s obrazy.

V roce 1893 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze a později byl zvolen členem francouzské Akademie. Za své umělecké zásluhy byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. Václav Brožík zemřel 15. dubna 1901 v Paříži, zanechav po sobě významný odkaz v oblasti akademické malby a historických vyobrazení.